Ráno prvního prosince. Děti vstanou a okamžitě zamíří na chodbu, kde se přes noc na červené šňůrce objevilo 24 plátěných pytlíčků, které nás budou provázet až do Štědrého dne. Dřív v každém pytlíčku bývala nějaká sladkost, malá hračka, razítko nebo třeba vykrajovátko na cukroví. Posledních pár let už ale děti netrpělivě vyhlížejí dopis nebo šifru, která jim napoví, jaká adventní bojovka...
Taky máte doma svoje vlastní malé rodinné tradice? Klasika jsou ty vánoční, možná i velikonoční, mikulášské, ale co narozeninové? U nás se tak nějak vžilo, že v den narozenin pořádáme malou oslavičku jen v sestavě děti a my rodiče, při které nechybí dort, dárky, a hlavně malá bojovka. Nejstarší Maty už je nucen luštit mužovi poměrně sofistikované šifry plné čísel,...
Tyhle situace známe asi všichni a ať jste sebeklidnější, možná už jste v podobných okamžicích taky pocítili alespoň na malou chviličku touhu vystřelit děti na Mars… Já tedy přiznávám, že ano 😀 Ale tahle myšlenka mě vlastně kdysi přes oslí můstek přivedla na skvělý nápad. Jak vznikla moje první bojovka? Nějakou dobu už se u nás marodilo, ale těsně před...
Bylo půl jedné ráno, já seděla v autě a vracela se z města domů. Toužící zaplout hned do postele, ale s vědomím, že ještě naposledy musím projít celé Adventní putování, než druhý den zmáčknu tlačítko odeslat a putování zamíří k vám… Když tu mi do silnice vběhlo zvíře. Dupla jsem na brzdu a sledovala, jak mi přímo před autem přechází liška. Jsem u nás před vesnicí zvyklá...
Ještě nikdy jsem se neladila na Vánoce tak brzy jako letos, kdy už od srpna poslouchám vánoční melodie, pálím vanilkové vonné tyčinky a skořicové olejíčky v aromalampě, do knihovny chodím pro knížky o adventu a pořád si někde čmárám vánoční stromky a sněhové vločky. Mohlo by se zdát, že tím pádem už budu mít i dárky, naklizeno a pomalu budu zaplavovat domácnost vánočním cukrovím....
Bojovky milují naši školáci, moje vlastní potomstvo a jako praví odchovanci letních táborů jsme jejich kouzlu už v dětství propadli i my s mužem. Prázdniny bez tábora jsem si neuměla představit. Znamenal pro mě spaní ve stanu s podsadou, mytí v ledovém potoce, suché kadibudky, noční hlídky, večerní zpívánky s kytarou, ranní rozcvičky v gumákách, bobříky mlčení, bodování stanů, oddíly, nástupy, a hlavně celotáborové...
Barbora Bečvářová