Tip na netradiční dobrodružství na vodě aneb hausbótem po Baťově kanále

Západy slunce a pikniky na horní palubě, pomalé tempo, kluci nadšení z kormidlování, lehký stres při kotvení a na zdymadlech a přátelské „ahoooj!“ ozývající se z protijedoucích lodí.

Nějak takhle by se dala shrnout nálada naší týdenní plavby na hausbótu Zuzka po Baťově kanále.

Ale protože spoustu z vás, kteří jste naši plavbu skrze stories na sociálních sítích sledovali, zajímali spíš praktické poznatky než moje dojmy, pokusím se být na následujících řádcích trochu víc při zemi a shrnout odpovědi na všechny otázky, které jste mi poslali.

Jak jsme na takovou dovolenou vůbec přišli?

Vezmeme to pěkně popořadě.

Ještě v dobách našeho počínajícího randění s mužem, byl muž s rodinou na dovolené právě na Baťově kanále a zcela romanticky mi tam psal lodní deník, který mi pak poslal poštou. Moje dívčí dušička se tehdy tetelila blahem, a tak nějak jsme si vysnili, že sem jednou pojedeme spolu.

Pak se ale brzy po sobě narodily děti a s úplnými mrňousky, bych se na hausbótu asi v pohodě necítila. Řekli jsme si proto, že s dětmi vyrazíme až tehdy, kdy se budeme moct spolehnout, že se nebudou bezhlavě vrhat přes palubu, kdy budou samostatné, a kdy si třeba užijí i samotné kormidlování.

A letos konečně ten správný čas nadešel…

Co je Baťův kanál?

Jedná se o historickou vodní cestu, která byla vybudovaná v letech 1934–1938 a výrazným iniciátorem její stavby byl právě Tomáš Baťa. Cílem pak bylo jednak splavnit řeku Moravu a jednak regulovat vodní tok kvůli povodním a možnostem zavlažování.

Dnes má Baťův kanál 52 km a částečně vede po řece Moravě, částečně vyhloubenými kanály s několika plavebními komorami. Díky tomu je tu možná jak pravidelná, tak turistická vodní doprava mezi Otrokovicemi a Sudoměřicemi, případně slovenskou Skalicí. Do budoucna má prý vodní cesta vést až do Hodonína a Kroměříže.

Pro turisty je k dispozici 8 přístavů a 16 přístavišť (oficiálních, ale cestou jsou občas i další kotviště s nějakým občerstvením a podobně).

Každá půjčovna hausbótů sídlí na jiném přístavišti a podle toho se pak liší místo, odkud vyplouváte. Nicméně za týden můžete projet buď celý kanál tam a zpět nebo se plavit na pohodu jen po jeho části, jako jsme to udělali my.

Spousta lidí s sebou bere i kola a prokládá plavbu cyklo výlety.

Spoustu praktických informací najdete na webu batacanal.cz.

Kdy a kde hausbót rezervovat?

Dovolená na hausbótu určitě není něco, co je radno nechávat na poslední chvíli. Muž to naštěstí věděl, a tak jsme hausbót začali řešit loni v listopadu.

I tak už ale byly hausbóty docela přebrané. Zdá se tedy, že čím dřív, tím líp, a jestli vás podobná dovolená láká a chcete mít na výběr, klidně ji začněte řešit už teď.

Když si vygooglíte „hausbót Baťův kanál“, vyjede vám spousta možností a půjčoven a můžete vybírat i v docela výrazném finančním rozptylu. Od nějakých 15 tisíc až po 30 tisíc za týden. Od hausbótů pro nenáročné až po ty skutečně luxusní.

Nám se líbily už při výběru a následně i při setkávání na kanále žlutozelené hausbóty ODSUD. Ale ty už byly v listopadu z velké části rozpůjčované a hlevně neměli 5 lůžek bez nutnosti něco rozkládat či skládat.

Nakonec jsme proto vybrali TADY.

Asi bych vám „naši Zuzku“ nedoporučila s tím, že je to nejlepší hausbót na světě, docela mu blbla baterka a pár maličkostí jsem musela zkrátka překousnout, ale měla skvělou horní palubu, plnohodnotné spaní pro nás všechny a svůj účel víc než splnila.

Co čekat od vybavení na hausbótu?

Předpokládám, že tohle je opravdu hodně různorodé a určitě to vyčtete na webu při výběru.

Když budu ale mluvit za Zuzku a hausbóty v podobné nižší cenové hladině…

  • Je tu chemický záchod, žádná koupelna.
  • Tekoucí voda u dřezu se řeší kanystry s kohoutkem.
  • Jsou tu matrace s prostěradly, lůžkoviny jsme měli vlastní (my volili spacáky).
  • Vařič jednoplotýnkový, pro nás poněkud nedostačující, takže jsme si vzali z Karkulky (naší obytné dodávky).
  • Místo lednice tu je jen chladící box, takže autolednici jsme si opět brali z Karkulky.
  • Základní nádobí je, pár věcí (pánev, škrabka, struhadlo) jsem si raději vzala z Karkulky.
  • Co se spaní týče, záleží na konkrétním vybavení a počtu lůžek, my jsme ale měli vcelku pohodlné matrace, takže se nám spalo dobře.
  • Většina hausbótů má i stojany na kola, my jsme kola neměli, takže jsme stojan nechávali v přístavišti, aby nám na palubě nepřekážel.

Ještě lepší představu o vybavení a podobě naší Zuzky si pak můžete udělat z kratičkého ilustračního videa, které jsem natáčela na stories (tomu odpovídá formát i „kvalita“) právě v reakci na spoustu dotazů…

Je pro řízení hausbótu nutné mít kapitánské zkoušky?

Tohle byl určitě nejčastější dotaz.

Možná vás to překvapí, ale k řízení hausbótu není potřeba nic než kratičké, zhruba hodinové proškolení při předávání a dostatek řidičského sebevědomí.

Na školení vás nejdřív seznámí s tím, jak to na kanále chodí, jak to funguje ve zdymadlech, kde se smí a nesmí kotvit, kde si můžete skočit pro benzín, až vám dojde nebo jak se chovat, narazíte-li na morousovitého kapitána výletní lodi Amos, který má s amatérskými hausbótisty pramalou trpělivost.

Pak následuje krátká zkušební jízda a tadá, hausbót je na týden váš!

Přiznám se, že já bych koule na řízení téhle nemotorné krabice na vodě neměla, ale po chvilce trénování a šněrování od břehu ke břehu to zvládl i náš jedenáctiletý Maty, takže tak obtížné to zase není.

Každopádně na hausbótu jsou oficiálně potřeba alespoň dva dospělí, kteří se o hausbót postarají ve zdymadlech a při kotvení. Já jsem byla ráda, že už v tomhle směru plnohodnotně fungoval i Máťa, protože jen ve dvou by mi to na některých místech přišlo dost náročné…

Odkud a kam plout?

Tak to je vlastně úplně na vás.

Kanál má cca 52 km a můžete ho projet celý tam a zpět nebo si vybrat část, která vás láká víc.

Muž ho kdysi s rodiči projel celý, a ještě stíhali vyrážet do okolí na kole.

My jsme si zvolili variantu velmi pomalého, až líného cestování, což znamená, že jsme během prvního dne plavby došly k závěru, že nám je úplně jedno, kam doplujeme a co uvidíme, ale že si chceme ten týden hlavně v pohodě a bez spěchu užít.

Hausbót jsme si půjčovali ve Veselí nad Moravou a rozhodli se plout směrem na Sudoměřice, protože dle muže je to tam hezčí, zajímavější a přístaviště jsou víc v přírodě než přímo ve městech, a druhou stranu jsme měli v plánu jen pokud zbude čas.

Nakonec jsme ale dopluli jen k Sudoměřicím a zpátky do Veselí, ale nikterak ošizeni jsme si nepřišli. Navíc máme o to větší důvod někdy si to zopakovat…

Jak je to s kotvením v přístavech?

Místa v přístavech není třeba si dopředu zamluvit, zkrátka kdo první připluje, ten zakotví. Někde se za kotvení na noc platí (cca do 300 Kč za hausbót) a někde je to zdarma.

Každopádně je fajn si pohlídat, co v jakém přístavu je, ne všude narazíte například na sprchy nebo nějaké občerstvení. Na mapkách to ale vždycky přehledně najdete.

Ke stažení TADY.

Naše přístavištní zkušenosti

Řazeno v pořadí, v jakém jdou přístavy po sobě. My jsme v nich kotvili cestou tam a zpět různě na přeskáčku.

Ranč Mississippi River – kotviště u Veselí na Moravou, kde jsme si hausbót přebírali. Jsou tu záchody (sprchy ne), pitná voda, klasické smažené občerstvení, menší hřiště a taky zvířectvo, jako osli, poníci a podobně.

Veselí nad Moravou – tady jsme hausbót nakonec předávali, protože po dešti to prý na ranči, bylo moc bahnité a nepřístupné. Je to větší, placený přístav hned u města s veškerým vybavením i velkým hřištěm. My sice raději přístaviště přírodní, ale pokud si potřebujete dát sprchu a k jídlu i něco jiného než smažák, tady to všechno najdete.

Vnorovy – hlavně pro děti báječné přístaviště hned u zdymadla. Spali jsme tu poslední noc a užili jsme si i rozlučkový táborák. Záchody jsou tu jen chemické, sprchy vůbec a občerstvení spíš nápojové, ale je tu pohodová atmosféra a pro děti dvě moc hezky zpracované stezky, Pirátská a Pohádková. Ke stezkám si ve stánku můžete vyzvednout pracovní sešity a klíče od perníkové chaloupky a vodníkova domečku.

Navíc je tu kouzelné místo na koupání v řece, kde si děti z oblázků stavěly hráze, snažily se lovit rybky, hledaly říční škeble a zpátky k hausbótu jsme je odsud málem nedostali.

Ostrov Pepka námořníka – dost punkové místo, kde jsme si dělali jen krátkou průzkumnou přestávku. Ale dělají tu docela dobré grilované makrely.

Strážnice – první den jsme dojeli do Strážnice, a nakonec jsme tam zůstali dva dny a pak i jednu noc cestou zpět. Kotví se tu zdarma a je možné zakotvit jak u betonového mola, tak dál mezi stromy (jen je třeba přivázat hausbót na vlastní kolíky, které bývají součástí vybavení hausbótu, protože za vázání lodi ke stromům se dávají pokuty).

Tady se nám opravdu líbilo. Byli jsme ve stínu, stranou od ruchu, a přitom blízko ke sprchám, toaletám i hřišti. Navíc tu je báječné občerstvení U Mokrejch banditů, kde mají skvělý streetfood a kousek vedle stánek s vínem.

Protože bylo vedro, uvítali jsme nedaleké koupaliště, kam se dá s dětmi kolem zámku v pohodě dojít, a kde mají i večerní koupání. Druhý den jsme zavítali také do skanzenu, respektive Muzea vesnice jihovýchodní Moravy. Mají tu pracovní listy pro děti, takže i naše podobné aktivity milující potomstvo mělo o zábavu postaráno.

Petrov – tady jsme se stavovali jen na obědovou přestávku. Je to větší přístav, kde se kotvení platí a najdete tu záchody, sprchy, občerstvení, ale i kavárničku na lodi a stánek s palačinkami.

Výklopník – poslední místo, kam jsme po proudu dopluli, a kde nás nadchl ostrov s volně pobíhajícími králíky a romantickými zákoutíčky. Kluky pak zaujal i samotný výklopník, který kdysi sloužil k překládání uhlí přiváženého po železniční trati z nedalekého dolu Tomáš v Ratíškovicích. Teď je výklopník technickou památkou, kam je možné se podívat i s průvodcem a výkladem, a slouží i jako vyhlídková věž. V přístavišti jsou pak záchody, občerstvení, ale sprchy tu nenajdete.

Jak to chodí na zdymadlech?

Zdymadla jsou plavební komory sloužící pro překonávání výškových rozdílů jednotlivých úseků Baťova kanálu a je jich tu asi 14.

V letní sezóně fungují od 9:30 do 18 hodin, takže je fajn si čas pohlídat, pokud máte v plánu dostat se třeba do večera do nějakého konkrétního přístavu.

U zdymadel jsou vždycky semafory. Když máte červenou, chytíte se lany před zdymadlem, kde je většinou molo nebo sloupy ve vodě a čekáte.

Když máte zelenou, najedete do plavební komory, vzadu a vepředu se chytíte lany a počkáte, až se komora buď napustí nebo vypustí, otevře se brána, naskočí zelená, odstrčíte se a plujete.

Zní to docela jednoduše, ale popravdě řečeno, zdymadla a obecně kotvení, to jsou ty nejvíc stresující situace, co jsme při plavbě zažili.

Nejlíp to asi vystihuje citace z jednoho příspěvku, který jsem během plavby psala:

Zdymadla a kotvení, to byl na začátku trochu stres. Kam se hrabe parkování s Karkulkou nebo karavanem! 😀

To je pořád: „Přivaž to, odvaž to, přitáhni nás, odstrč nás, ne tak moc, bacha na ten levý kraj, ujíždí nám zadek, proč máš to lano zamotaný přes zábradlí…!!!“ 😱

Ale naštěstí muž ví, že pak potřebuju obejmout a slyšet: „Jde ti to dobře, lásko.“ 😘

Nicméně, s každým zvládnutým zdymadlem nám to jde opravdu líp a líp a já si při tom vyskakování s lanem připadám děsně důležitá. Na konci týdne ze mě bude úplný Sindibád. 😀

Upřímně, do Sindibáda mám stále daleko, ale ke konci nám to šlo už opravdu dobře. Jen si úplně neumím představit, jak bychom to s mužem zvládali jen ve dvou, kdyby děti byly ještě mladší…

Jak se děti při plavbě zabavily?

Hausbót je takový plovoucí byt s krásným proměnlivým výhledem a terasou, takže děti si zábavu vždycky našly. Četly si, hrály šachy, kreslily si, vyplňovaly sešity s luštěnkami. Případně se usadily na střeše, přední nebo zadní palubě, zdravily kolemplující lodě…

A protože se to přímo nabízelo, cestu jsme dětem zpestřili ještě Námořnickou bojovkou.

Děti ji znaly jen v testovací verzi, ale finální bojovka s krásnými ilustracemi Káti Pappové pro ně byla vlastně novinka. Hned první ráno našly na palubě vzkaz a mapu a potom jsme na každém místě, kde jsme zakotvili, schovávali další část lodního deníku a luštěnku a na konci plavby i poklad.

Trochu jsem se bála, že je to už nebude bavit, když příběh z velké části znaly, ale Námořnická bojovka je úžasně vtáhla a celé dobrodružství spolu se Žralokem, Medúzákem, Amazonkou a Vlaštovkou (hrdiny bojovky) napjatě prožívaly.

Co komáři?

Poslední otázka, na kterou jste se ptali hned po kapitánských zkouškách nejvíc, se jednoznačně týkala komárů a míry jejich otravnosti.

Za nás musím říct, že mě nesmírně překvapilo, že nás komáři prakticky vůbec nesužovali. Ale když tu byl kdysi muž, prý s nimi válčili dost. Tak nevím, jestli se to každý rok mění, každopádně za nás letos v pohodě.

Tímto jsem snad vyčerpávajícím způsobem odpověděla na okruhy všech otázek, které vás ohledně naší plavby zajímaly, ale kdyby vám tu něco chybělo, klidně napište do komentáře.

Za sebe musím říct, že mě plavba na hausbótu příjemně překvapila.

Děti byly taktéž nadšené, kluci se ujali kormidlování, my s Amálkou jsme si užívali čtení na horní palubě a každý jsme si tu našli něco, pro co bychom se určitě ještě někdy rádi vrátili.

A co vy? Jak by se vám podobné dobrodružství na hausbótu líbilo?

Jsem nevyléčitelná optimistka, maminka tří dětí a autorka příběhů pro děti i dospělé. Díky tomu vznikla moje knížka Copatá máma a Bojovky s příběhem , úkolové hry pro děti, které umožňují rodičům a dětem užít si společně dobrodružné chvíle plné fantazie. Více o mně si můžete přečíst zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.