Nejlepší dárek? Pozornost a společný čas + Tip na aktivní víkend v Praze

Desáté narozeniny, první kulatiny, to by chtělo něco speciálního…

Honilo se mi hlavou, když se přiblížily narozeniny našeho prvorozeného Matěje.

Jasně, lego by mu určitě udělalo radost, to je u něj sázka na jistotu, ale s mužem už jsme vzájemně dávno přesedlali na dárky v podobě zážitků a společného času, a naopak věci a hmotné statky se snažíme minimalizovat.

Ovšem dětem jsme zpravidla dárky dávali.

Byl to vždycky spíš náš dojem a pocit, že by jim „poukaz“ na něco, co zažijeme neudělal takovou radost jako hračka, na kterou si můžou sáhnout.

Ale čím jsou děti starší a u mě stoupá odpor k hromadění věcí, tím víc se mi představa omezení krabic s hračkami líbí.

A tak jsem nakonec přišla na báječný dárek ušitý Matymu přímo na míru…

Dárky až jako vyvrcholení bojovky

Ale protože u nás doma k narozeninám neodmyslitelně patří i bojovka, začalo to v den jeho narozenin neočekávanou a tajemnou SMSkou, která přistála Máťovi na telefonu.

Noc předtím jsme uložili do Matyho telefonu mužovo pracovní telefonní číslo pod jménem ISS NASA a tak mu ráno přišla zpráva z Mezinárodní vesmírné stanice, která vysílá nouzový signál, nemůže se spojit s řídícím střediskem v Houstonu a žádá o identifikaci příjemce.

Maty s očima navrch hlavy odpověděl, představil se, lokalizoval místo svého bydliště, a tak vypukla jeho vesmírná narozeninová bojovka.

Celý den mu průběžně chodily zprávy a Maty plnil úkoly, s mužem počítal vzdálenosti, rychlosti a hledal na mapě souřadnice Houstonu.

V poslední zprávě stálo, že za jeho pomoc s obnovením kontaktu mezi řídícím střediskem NASA a Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS) mu expresní kurýr doručil do schránky dárek.

V obálce pak Maty objevil vstupenku na výstavu Cosmos Discovery a poukaz na víkend jen pro něj a rodiče v Praze.

K tomu od nás spolu s dortem a přáníčky od Amálky a Vilíka dostal ještě Foglarovy Hochy od Bobří řeky, a i když co do objemu bylo dárků málo, Matyho nadšení bylo obrovské.

Na víkend v roli jedináčka

V sestavě Maty, muž a já jsme nebyli prakticky od doby, co se narodila Amálka.

Tenkrát byl Máťovi rok a třičtvrtě a bylo mu celkem jedno, že o pozici jedináčka přišel, nikdy nežárlil a vlastně si na čas, kdy vedle sebe neměl ségru ani nepamatuje.

O to větší zážitek to pro nás tři teď byl.

Mít vícero dětí je totiž krásná věc a já jsem za to trojnásobné štěstí nesmírně vděčná, ale vícečetné mateřství s sebou nese i pár záludností.

Jednou z nich je právě POZORNOST.

Každý z potomků ji chce, potřebuje a ti hlučnější a průbojnější o ni i velmi hlasitě bojují, mají-li pocit, že se jim jí nedostává (a někdy vlastně i jen tak, preventivně, aby se na ně náhodou nezapomnělo :-D).

A tak se snažím, co to jde (a nejde to vždycky tak, jak bych si představovala) mít občas prostor jen pro jedno z dětí a věnovat se něčemu, co nás oba baví a na co potom rádi spiklenecky vzpomínáme. Ať už v podobě odpoledního „rande“ nebo třeba víkendového pobytu pro mámy a dcery nebo mámy a syny. V rámci rodičovství je to pro mě jedna z nejdůležitějších věcí a pomáhá mi naladit se na každé z dětí zvlášť.

Protože všichni jsme sice jedna úžasná rodinná smečka, která většinu času tráví pohromadě a užívá si to, ale každý z nás potřebuje cítit, že je alespoň občas v záři reflektorů pozornosti jen on sám.

A když se jedná dokonce o pozornost obou rodičů najednou, je to ještě lepší a vzácnější!

Program na míru

Maty je milovníkem techniky, vědy, vesmíru a strojů všeho druhu. Při vymýšlení těch několika záchytných bodů společného víkendu jsem se proto snažila myslet právě na to, ale zároveň nechat dost prostoru i na aktivity, které si vymyslíme podle toho, na co budeme mít právě náladu.

Plán byl tedy následující:

Pátek – odjezd do Prahy, ubytování v hotelu (vybrali jsme hotel Expo hned u výstaviště, abychom to v neděli měli blízko na výstavu a ušetřili čas), večeře ve Výtopně, restauraci, kde pití rozváží vláčky a procházka noční Prahou.

Sobota – exkurze na letiště a program dle Matyho výběru.

Neděle – výstava Cosmos Discovery a návrat domů.

Restaurace Výtopna na Václavském náměstí

Do Prahy jsme dorazili k večeru, tak akorát abychom se ubytovali a procházkou se přemístili do restaurace na čas rezervace. Pokud byste se sem chystali, určitě doporučuju rezervaci udělat.

Návštěva Výtopny pak byla pro Máťu velký zážitek.

Celou restauraci křižují koleje, u stolu vám vždycky zastaví vláček (na dvacet vteřin), abyste si z něj mohli vyložit objednané pití, naložit použité sklenice a Maty strávil spoustu času i na můstku vedoucím nad kolejemi, z něhož měl výhled nejen na servírování nápojů do vlaků na baru.

Co se jídla týče, najdete v menu hlavně maso, steaky, burgery. Pro nás, kteří se bez masa obejdeme je výběr skoro nulový. Ale nejlepší je stejně objednávat si hlavně co nejvíc pití a užívat si přijíždějící vlaky. 🙂

Za sebe bych tedy nevyrážela do Výtopny primárně kvůli jídlu, ale kvůli vláčkům se asi vrátíme i s ostatními dětmi.

Exkurze na letiště

Při hotelové snídani se ukázalo, že Maty jde opravdu do puberty, jelikož se musel jít vydýchat k akvárku s rybičkami, protože jsme na jeho vkus dělali až moc srandiček a on se za nás styděl. Prý by raději, abychom byli normální. 😀

Ale nakonec jsme snídani přežili a vyrazili na letiště, konkrétně k Terminálu 3, kde začínají všechny exkurze. Auto jsme nechali na parkovišti před terminálem, v rámci exkurze je parkovné na tři hodiny za 100 kč.

Na výběr je několik tras, my jsme absolvovali trasu číslo 2, protože byla na sobotu jediná k dispozici. Pěkně popsané info k letištním exkurzím mají na stránkách Kudy z nudy, kde jsem taky na info o exkurzích poprvé narazila a přijde mi tam možná pro prvotní orientaci přehlednější než na stránkách samotného letiště.

Každopádně trasa 2 probíhá převážně z autobusu. Projeli jsme kolem starého letiště (Jih) i nového letiště (Sever), vystoupili jsme u Záchranné požární stanice letiště, kde jsme mrkli dovnitř, dostali info k vybavení, technice a provozu a měli štěstí na hasiče sjíždějící po „tyčích“ cestou na oběd. 🙂

Pak nás vypustili do „ohrádky“ u ranveje určené k pozorování vzletů a přistání. V rámci našeho času přistával Airbus A380 společnosti Emirates, což je největší dopravní letadlo na světě (exkurze, na kterých ho můžete vidět, jsou označeny A380 – označení je přímo v rezervačním formuláři).

Měli jsme štěstí na vtipného a sympatického průvodce, takže informace nebyly podávané suše, a jak my s mužem, tak hlavně Maty si jeho povídání opravdu užil a bavilo ho.

Exkurze je tedy pro nadšence do letadel určitě fajn a Maty byl nadmíru spokojen.

Klasická procházka Prahou

Po letišti Maty projevil zájem o lazaně, orloj, Karlův most, Petřín a zrcadlové bludiště, a nakonec Matějskou pouť, která právě v sobotu vypukla a vzhledem k našemu hotelu hned vedle, byla nepřehlédnutelná a neutajitelná.

Začali jsme tedy v restauraci Pasta Fresca (u Staroměstského náměstí), kde dělají čerstvé těstoviny a fakt jsme si pochutnali.

Následovala taková tradiční kochací trasa ze Staromáku přes Karlův most a Kampu na Petřín. Zastávka v zrcadlovém bludišti. A zpět dolů, přes Pražský hrad, tramvají k výstavišti a na Matějskou pouť, kde jsme den zakončili na autodromu a byli rádi, že to Matymu na pouti stačí.

Výstava Cosmos Discovery

V neděli jsme se se sbalili a po snídani přešli vedle na výstaviště, kde náš víkend vyvrcholil návštěvou vesmírné výstavy, na kterou se Maty těšil úplně nejvíc a dle jeho dobrozdání splnila očekávání a opravdu ho nadchla.

Cosmos Discovery začíná zhruba desetiminutovým filmem, který shrnuje lidskou fascinaci vesmírem a představuje záměr výstavy. Po filmu se návštěvníci přesouvají k samotné výstavě, na které se mohou nechat provázet audioprůvodcem rozdávaným každému, včetně dětí, hned u vchodu.

Maty byl audioprůvodcem naprosto nadšený a chodil si po výstavě z velké části sám, volil si na něm čísla uvedená u exponátů, poslouchal a jen sem tam se na něco zeptal nebo měl chuť sdílet dojmy.

Kromě audioprůvodce na začátku dostal ještě pracovní list a  mohl tak v rámci výstavy hledat dětem určené cedule, sbírat razítka a odpovídat na kvízové otázky.

Výstava obsahuje spoustu pěkně zpracovaných informačních cedulí, vitrín se skafandry, motory, padáky a podobně, části raketoplánů, kosmických stanic i samotných kosmických lodí a vozítek pro pohyb na Měsíci či Marsu…

Interaktivních prvků, do kterých by se dalo přímo vlézt není pro děti nijak moc, ale Matymu to nechybělo, byl lačný hlavně po informacích.

Na konci výstavy je pak zóna s (placenými) atrakcemi typu gyroskop, virtuální realita a podobně, na které se tedy v neděli stála poměrně velká fronta.

Velkým lákadlem pro děti je i obchod se suvenýry, který při odchodu samozřejmě nelze nevidět a ani my jsme neodešli s prázdnou…

Celkově mi tedy přijde, že výstava je úplně ideální pro děti Matyho (a mužova 🙂 ) věku, které láká dozvědět se něco nového a vidět, jak v reálu vypadá takový lunar rover a kolik místa mají kosmonauti v raketoplánu.

Věřím, že Amálka (8 let) s Vilim (5 a půl) by se taky nenudili, ale určitě by výstavu prolétli rychleji a možná s menším zaujetím. Co se týče ještě menších dětí, je to samozřejmě hodně individuální, ale pár zpruzených mrňousků jsme taky potkali….

Závěrem…

Tímto tedy ukončuji náš víkendový report, doufám, že jste si v něm pro vás našli třeba nějakou užitečnou informaci a pokud máte možnost, určitě doporučuju občas děti rozdělit a udělat si nějaké to rande ve dvou nebo ve třech i s tatínkem.

Opravdu to stojí za to a pro váš vztah to udělá víc než další panenka nebo stavebnice. 🙂

Máte stejnou zkušenost? Nebo tip na rodičovsko-dětskou aktivitu? Budu ráda když se podělíte v komentářích.