Tyhle situace známe asi všichni a ať jste sebeklidnější, možná už jste v podobných okamžicích taky pocítili alespoň na malou chviličku touhu vystřelit děti na Mars…
Já tedy přiznávám, že ano 😀
Ale tahle myšlenka mě vlastně kdysi přes oslí můstek přivedla na skvělý nápad.
Nějakou dobu už se u nás marodilo, ale těsně před tím jsme byli v divadle na dětském představení o popleteném kosmonautovi Milanovi a mně se to v hlavě všechno nějak pospojovalo se vzpomínkou na táborová léta, s mužem jsme dali hlavy dohromady a za chvíli vymysleli bojovku.
Já byla mozek, muž realizoval a výsledek si nakonec užili všichni…
Začalo to po setmění. Seděla jsem s dětmi u pohádky, když tu najednou se ozvala venku za dveřmi rána. Amálka vyběhla, aby zjistila, co se děje.
Její výkřik hoří! přilákal i Matýska.
Otevřeli jsme dveře a za nimi ležel „padák“ s kufrem a kolem hořící úlomky „meteoritu“ (kousky pevného podpalovače zveného pepo 😉 )
Děti byly zcela konsternovány. Matýsek se přesto duchapřítomně rozběhl pro svůj hasící přístroj a když bylo nebezpečí požáru zažehnáno, otevřely děti tajemný kufřík a nalezly dopis.
Ahoj Amálko a Matýsku,
vzpomínáte si na mě? Jsem kosmonaut Milan, viděli jsme se v divadle.
Píšu Vám proto, že se mi stala taková nemilá věc. Však víte, jsem děsný popleta, a tak jsem zase něco pomotal.
Měl jsem za úkol odeslat na Zemi přísně tajný balíček s přísně tajným obsahem. Jenže když jsem zadával do přepravního modulu souřadnice pro přistání, nějak jsem to popletl a místo do střediska v Houstonu jsem ho poslal do Živanic.
Hrůza, co?
No, ale pak jsem si vzpomněl, že v Živanicích bydlíte vy dva a že byste mi možná mohli pomoci. Vytvořil jsem pro Vás mapu, kde je zakreslená pozice, kam modul nakonec přistál. Bohužel při odesílání se balíček s mapou srazil s meteorickým rojem, mapa se potrhala a její kousky přistály kdo ví kde.
Ale snad by se ještě daly najít a poskládat. Zkusíte to, prosím?
Mám dojem, že jeden kousek přistál u Vás v posteli, když jste větrali v ložnici. Možná byste se tam mohli skočit podívat.
Hodně štěstí!
S pozdravem,
kosmonaut Milan
Ještě jsem ani nedočetla a děti už běžely do ložnice.
Následující hodinu jsme strávili plněním úkolů, které nás postupně dovedli k sestavení mapy. A mapa k místu, kde jsme za svitu svíček v zavařovačkách nalezli do Houstonu adresovaný balík, pochopitelně opět s „padákem“.
Těžko říct, jestli dětem udělaly větší radost marťanské lentilky, ruční vesmírný fotoprojektor nebo samotná bojovka, každopádně sotva jsme s mužem usedli, abychom si vydechli a poplácali se vzájemně po ramenou, už před námi stála Amálka a dožadovala se dalšího luštění a hraní.
A tak nějak se u nás tedy zabydlela tradice bojovek. Klasika jsou ty narozeninové, ale příležitost k podobným hrátkám se dá najít kdykoli a kdekoli. Na dovolené, jako motivace při dlouhém výletu, u příležitosti čarodějnic s kamarády nebo v době adventní namísto čokoládového kalendáře…
Když jsem sdílela útržky z našich bojovek na blogu, často mi v komentářích přistály věty typu:
„Ty jo, chtěla bych být vaše dítě!“
„Paráda! To by se našim dětem líbilo.“
„Škoda, že já na tohle vymýšlení moc nejsem…“
A právě to byl impulz pro to, abych zkusila vytvořit univerzální bojovku v PDF, kterou si snadno připraví každý a může ji přizpůsobit přesně svým potřebám. Jako první vznikla pohádková Dračí bojovka, v závěsu za ní Adventní putování, no a protože inspirace stále proudí, bojovky přibývají a nějaký čas snad ještě přibývat budou.
A co u vás doma? Taky jste bojovkové typy? 😉