Konec roku se dá oslavit různě a já bych vám ráda na následujících řádcích nabídla jednu z takových baby friendly variant, která má navíc kouzelný rituální šmrnc. 🙂
Když mi bylo čerstvých dvacet, právě na Silvestra se narodil náš prvorozený Matěj a snad i díky tomu, že jsem nikdy nebyla žádná vyznavačka bujarých silvestrovských oslav, mi nepřišlo, že s malými dětmi, jejichž počet pomalu stoupal, v tomto směru o něco přicházím.
S mužem jsme si udělali vlastní domácí tradice. Pravidelně jsme zakončovali rok shlédnutím Pána prstenů, hraním Carcassonne, povídáním o snech pro nadcházející rok, připitím si doma ve dveřích a sledováním vesnických ohňostrojů ze zápraží.
Když pak děti dorostly do věku, kdy jsme naznali, že přišel čas na první společné čekání na půlnoc, přemýšlela jsem nad tím, jak pro ně poslední večer v roce udělat nejen zábavný, ale i tak, aby ho vnímaly jako jakýsi přechod mezi rokem starým a novým.
K silvestrovskému odpoledni u nás patří Matyho narozeninová bojovka, ale na noc jsem pro děti chtěla vymyslet něco jiného…
Nakonec jsem připravila velký papír, pastelky, kovovou misku a sirky a společně jsme si udělali rituál pro ukončení roku.
Na papír jsem předkreslila kruh, rozdělila ho na čtyři části a Amálka do každé z nich nadepsala název jednoho z ročních období. Doprostřed jsme položili svíčku a já jsem se dětí zeptala, jestli si pamatují, co všechno jsme letos zažili.
Pak jsme to společně zakreslovali a zapisovali do jednotlivých částí roku a pro mě bylo nesmírně zajímavé vnímat, jaké zážitky a věci si děti vybavují, čemu přikládají důležitost, co skoro vytěsnily z hlavy nebo co je vůbec nezaujalo.
Oproti nám dospělým bývají pro děti často stěžejní věci, které my pokládáme za obyčejné a já jsem si tohle vzájemné sdílení užívala o to víc.
Když jsme to nejdůležitější zaznamenali, za starý rok jsme poděkovali a na řadu přišla ještě poslední část.
Nabídla jsem dětem, že si můžou napsat nebo nakreslit, co se jim naopak letos nelíbilo, co by v tom starém roce chtěly nechat a co si s sebou nechtějí brát do roku nového.
Každý jsme si na lísteček papíru napsali či nakreslili co nás tížilo a po jednom pak všechny ty papírky v misce spálili.
Každopádně jsme takto strávili podstatnou část večera a kdyby měly děti ještě chuť, nabízela by se třeba společná výroba jakési nástěnky přání pro nadcházející rok, ale rituálů už bylo dost a dětem bohatě stačilo bujaré veselí s dětským šampaňským a pocitem, že právě poprvé v životě vydržely vzhůru do půlnoci…
Zaujal vás náš improvizovaný rituál nebo máte svůj vlastní? Budu ráda, když mi napíšete.
A pro pořádek na závěr přidávám malé shrnutí.
Tak ať již s rituálem nebo bez, přeji vám, abyste letošní rok opustili s klidem na duši a s nadějí, že ten nastávající bude plný kouzel a splněných přání!
Moc děkuji za výborný nápad. Plánovala jsem pouze prohlížení fotek za uplynulý rok, ale toto nám ještě více pomůže uvědomit si, co vše jsme společně prožili. Jste skvělá!