Matyho desátý narozeninový dopis a důvod, proč byste psaní dopisů dětem taky mohli zkusit

Některé naše vzpomínky uchovávají fotky, některé máme uložené hluboko v srdci a víme, že tam zůstanou napořád a některé časem vyšumí…

Pokud jde o děti, nejsem ten typ maminky, která schraňuje dupačky, ve kterých šly z porodnice, schovává si první ustřižené vlásky a zapisuje si do speciálního alba, kdy se poprvé usmály, v kolika měsících začaly lézt nebo co bylo jejich první slovo.

Až je mi to někdy líto…

Ale vím, že na to nejsem dost organizovaná, a i když jsem s tím u Matýska začala, nevydržela jsem a u Amálky a Viliho jsem to rovnou vzdala.

Na druhou stranu jsem chtěla něco, co mi bude dobu, kdy byly děti maličké, připomínat. Nejen vizuálně, ve formě fotek.

Chtěla jsem něco, co ve mně a třeba jednou i v nich vzbudí emoce, vzpomínky a připomene nám, jaké tehdy byly, co pro ně bylo důležité, co je bavilo a co naopak vůbec…

A tak jsem jim začala psát narozeninové dopisy.

Ne proto, abych v nich shrnula všechny události, které se v jejich životě přihodily. Ale proto, abych se pokusila vystihnout atmosféru a emoce, které nás právě provázejí a vyzdvihla v čem se zase posunuly, jak je vnímám a co bych jim přála.

Tyhle dopisy mi pomáhají uvědomit si i v obdobích, kdy nám to doma skřípe, v čem je každé z dětí jedinečné a jak silné pouto nás pojí. Umožňují mi na chvíli se zastavit a pokusit se vnímat, jak to mezi námi právě je a jak úžasně se zase za ten rok posunuly.

Jednou, třeba k osmnáctinám, bych každému z dětí chtěla věnovat album s fotkami, a hlavně narozeninovými dopisy…

Zkusíte to taky?

Možná si říkáte, že to je hezký nápad, ale psaní vám moc nejde, nezačali jste, když byly děti malé a teď už to nemá cenu, nevíte, co byste tam měli napsat…

Přesto, pokud vás myšlenka narozeninových dopisů zaujala, odsuňte všechna ta ALE stranou a zkuste to.

Nemusíte je dávat nikomu číst. A dokonce ani nemusíte čekat na narozeniny.

Možná vám ale stejně jako mě pomůžou si uvědomit, jak skvělé máte děti, co by se dalo na vašem vztahu zlepšit, a že navzdory nějakému momentálnímu nesouladu je milujete právě takové, jaké jsou.

A to někdy úplně stačí…

4 tipy jak s psaním začít

1. Netrapte se formou a stylistikou, to všechno můžete učesat později. Pro začátek si dejte zkrátka záměr napsat to, co cítíte a jak svoje dítě vnímáte, položte pero na papír nebo ruce na klávesnici a vypište to tak, jako byste mu o tom vyprávěli (třeba když spí, aby vám nemohlo skákat do řeči 🙂 )
2. Zkuste si uvědomit v čem je vaše dítě jedinečné, co jsou jeho silné stránky, co na něm obdivujete, v čem se za poslední dobu posunulo.
3. Pokud se chystáte dát dopis dětem číst, nepitvejte se příliš v tom špatném, co mu nejde, co vám na něm vadí. Klidně to zmiňte, ale větší důraz než na kritiku, dejte na povzbuzení a vyzdvižení toho dobrého.
4. Buďte při psaní upřímní a laskaví. K sobě i dítěti.

Milý Maty,

dnes je Ti deset let. DESET! Tvoje první kulaté narozeniny a první milník, u kterého se jednou možná budeš zastavovat a říkat si, jaké to tenkrát bylo, jaký jsi byl, jak ses cítil, co jsi řešil, jak jsi vnímal svět.

Ani tentokrát nedokážu vynechat povzdech a údiv nad tím, jak rychle ten čas letí.

S Tvými narozeninami vždycky slavím i důležitý milník v sobě samé, protože právě skrze Tebe jsem se v čerstvých dvaceti poprvé stala maminkou a nikdy za to nepřestanu být vděčná. Vzpomínku na naši první společnou noc, kdy svět za okny porodnice oslavoval příchod nového roku, zatímco já jsem Tě držela v náručí a naplno prociťovala, že právě Ty jsi ten malý človíček, co si devět měsíců hověl u mě v břiše, tu mám zarytou hluboko v srdci a moc ráda se k ní vracím nejen na Tvé narozeniny.

Od té doby jsme spolu ušli obrovský kus cesty a celou tu dobu jsme se drželi za ruce.

Poslední dobou je ale znát, jak se v Tobě pere touha zůstat v bezpečí u mě v náručí, s touhou roztáhnout křídla a vyletět ven. Občas mi šeptáš, že se nikdy nepřestaneš chodit pomazlit a já bych tomu moc ráda věřila…

Ale vím, že Tě u sebe nemůžu držet silou, že Ti můžu být jen bezpečným a vždycky otevřeným přístavem, do kterého se můžeš kdykoli vrátit.

Zatím se vracíš jen ze školy, z víkendu u babičky nebo přespání u kamarádů, ale stejně je to pro mě zvláštní, protože ještě nedávno jsme byli pořád spolu, já jsem věděla o každém Tvém kroku, zatímco teď Ti nedělá žádný problém zamávat, dát mi pusu a zmizet.

Na odpoledne, na víkend, na týden a jednou přijde čas, kdy budeme mnohem víc času od sebe než spolu a mě přijde, že tohle bude na tom mateřství asi jedna z nejtěžších věcí. Kam se hrabe noční kojení a únava!

Ale zatím jsme spolu ještě opravdu hodně a já si tyhle úvahy připouštím hlavně proto, abych si našeho společného času o to víc vážila, protože v našem životě je to vlastně docela krátké období.

K desátým narozeninám jsi od nás s tatínkem dostal vstupenku na výstavu kosmonautiky, ale hlavně na společný víkend jen ve třech. Ty, tatínek a já. Už se na to moc těším a věřím, že nám to pomůže se na sebe zase trochu víc vyladit.

Někdy nám to totiž trochu skřípe, ty vystrkuješ růžky, děsně rád a dlouze provokuješ, až to občas mezi námi bouchne.

Vnímám, že se potom často cítíš ukřivděně a zkouším si vzpomenout na svoje pocity a vnímání dospělých, když mi bylo podobně jako Tobě a ke slovu se pomaličku dostávala puberta.

Vím, že asi občas zažíváš pocit, že Ti nerozumíme, že Ti křivdíme, že jsme úplně mimo a chápu to. Taky to znám. Asi to tak musí být, a i když se snažím, jsou věci, které si musíš odžít a procítit a ať budu sebevíc empatická, stejně to nikdy nebude dost na to, abys někdy neměl chuť prásknout za sebou dveřmi a rozčilovat se, že Tě ale vůbec nechápu!

Ráda bych Ti proto jen řekla, že ať je takových situací kolik chce, ať už na sebe křičíme nebo se mračíme, nemáme spolu chuť mluvit a když už z nás něco vypadne, rozhodně to není láskyplné, stejně Tě MÁM RÁDA!

Vždycky, pořád, za všech okolností a bez podmínek.

Jsi báječný kluk, je s Tebou legrace, můžu se na Tebe spolehnout a vím, že když jde o důležité věci, jsi zodpovědný. To, že občas ztratíš čepici, nákrčník nebo doma zapomeneš penál, to je ve srovnání s těmi důležitými věcmi skoro nepodstatné…

Dokážeš si poradit i v krizových situacích, zeptat se na cestu a dorazit s Amálkou autobusem na místo našeho srazu, kam jsi nikdy autobusem nejel. Pomalu si začínáš uvědomovat hodnotu peněz, dokážeš zařídit menší nákup a vyrazit sám do města, když toužíš navštívit Vědecko-technický jarmark.

Někdy se s Amálkou a Vilíkem nemůžete vystát, ale většinu času jste skvělí parťáci a Ty jsi úžasný velký brácha, který je ochotný sourozencům pomoci a bránit je, když vůči nim cítí bezpráví.

Máš rád své pomalé tempo, ve kterém si věci můžeš dobře promyslet a někdy jsou na Tebe lidé a situace okolo Tebe moc rychlé. Věřím, že si najdeš způsob, jak si tuhle svou potřebu ve světě ustát, i když to je i pro nás, kteří od Tebe něco chceme, někdy dost náročné. Ale vlastně to je často náš problém.

Pořád je Tvou velkou vášní všechno, co zavání technikou a třeba čtení je něco, s čím jsi pořád trochu na štíru. Mluvíš o tom, že bys jednou rád byl vynálezcem nebo třeba truhlářem.

Moc bych si přála, aby sis udržel víru, že můžeš být čím budeš chtít, pokud se pro to rozhodneš a půjdeš si za tím!

Milý Matýsku, přeji Ti, aby sis ve světě našel svou cestu a věřil sám v sebe, protože jsi skvělý právě takový, jaký jsi. Aby sis uchoval svou laskavost, odvahu zvědavost a vnitřní sílu. Abys nezapomněl, že nikdo není lepší než ty, stejně jako Ty nejsi lepší než ostatní. A aby sis vždycky pamatoval, že moje náruč je pro Tebe stále otevřená.

Mám Tě nesmírně ráda!

Tvoje maminka