Jak jsme objevili kouzlo zimních Alp aneb na lyžích v Jižním Tyrolsku

K lednovým narozeninám dávám muži vždycky společný víkend ve dvou na horách.

Usoudila jsem však, že k letošním kulatinám to chce něco speciálního.

Být to o mně, volila bych hory někde v teple, třeba na Madeiře. Ale muž je holt milovník zimy, sněhu, lyžování… A tak jsem navzdory lehkým obavám vybrala Alpy a rozhodla se to pojmout jako rodinnou dovolenou.

Jelikož jsem v Alpách nikdy nebyla a moc se mi nechtělo řešit zvlášť ubytování a skipasy rozhodla jsem se po letech cestování na vlastní pěst zařídit všechno přes cestovku.

Výběr a hledání ideálního místa

Google mi vyhodil kancelář Nev-Dama, která vypadala, že má největší výběr, a začala fáze hledání.

Což ovšem vůbec nebylo jednoduché, jelikož jsem měla několik důležitých požadavků (a nakonec jsem moc ocenila pomoc paní v cestovce):

• Italské Alpy (protože kamarádky se dušovaly, že je tam větší pravděpodobnost sluníčka než v Rakousku)
• Hotel s polopenzí (abych nemusela vařit, když už musím do zimy)
• Pokoj pro pět (v hotelech stále celkem vzácnost)
• Bazén (a když bude i sauna, bude to ještě lepší)
• Blízko na sjezdovku (protože jsem zhýčkaná rodinnou chalupou v Krkonoších, kde nacvakáváme lyže hned na zápraží)
• Garance sněhu (tuhle vychytávku jsem objevila až při procházení zájezdů)
• Skipasy v ceně (abych už nemusela nic dohledávat a dokupovat)
• A samozřejmě cena (která můj účet nepošle do mínusu)

Co se týče lyžařského střediska, měla jsem doporučení na Livigno nebo Kronplatz, jenže tam jsem se při splnění všech podmínek nedostala na přijatelnou cenu, a tak jsem na středisko rezignovala a výběr v tomhle směru zkrátka riskla.

A vyplatilo se!

Naši první alpskou dovolenou jsme strávili v Jižním Tyrolsku, ve vesnici Valles a v hotelu Schönwald a byla to jedna velká paráda!

Zastávka na pohádkovém zámku Neuschwanstein

Než se ovšem dostanu k hotelu a lyžování, čeká nás jedna malá odbočka…

Když muž hledal trasu, kudy do Alp pojedeme, napadlo ho, že bychom si mohli zajet i na kýčovitě krásný Neuschwanstein, zámek, který prý inspiroval i Disneyho a je jednou z nejnavštěvovanějších německých památek.

Přes Booking jsem tedy rezervovala na jednu noc ještě ubytování v Central City Hotelu v městečku Füssen (autem asi 10 minut od Neuschwansteinu), kde jsme přespali, druhý den si užili pohádkový zámek (vstupenky jsme raději koupili asi týden předem online, na místě už je nemusíte sehnat) a na odpoledne nám už zbývaly jen 2 až 3 hodinky cesty do našeho tyrolského cíle.

NEUSCHWANSTEIN A PÁR ZAJÍMAVOSTÍ

S dětmi jsme si u snídaně v hotelu googlili historii a zajímavosti zámku, takže je pak prohlídka s českým audioprůvodcem o to víc bavila, a já teď můžu při psaní předstírat, jak jsem chytrá, a co všechno o zámku vím. 😀

• Neuschwanstein si nechal postavit vzdělaný (přesto nazývaný „šílený“) král Ludvík II. Bavorský jen sám pro sebe. Do zámku nikdy neměla vstoupit noha cizího člověka a král tu žil sám jen se služebnictvem.

• Zámek sice připomíná středověký hrad, ale postaven byl až v letech 1869-1887 (a dokončen podle původních návrhů, které měly ještě víc věžiček, nikdy nebyl).

• Ludvík II. byl velký introvert a snil o dobách, kdy měl panovník svrchovanou moc. A právě tomuto snění v podstatě přizpůsobil i Neuschwanstein plný místností, které nebyly k ničemu jinému, než k tomu, aby vzdávaly hold historii nebo místům, které Ludvík obdivoval (jako např. trůnní sál bez trůnu, na který už nezbyly peníze, ale je nádherně vyzdobený ve stylu istanbulského chrámu Hagia Sofia).

• V posledních letech života měl Ludvík II. převrácený režim dne, protože trpěl nespavostí. Vstával večer, kdy si dal snídani a přes noc se projížděl v kočáře. Tomu se muselo přizpůsobit i služebnictvo v kuchyni a vrchní kuchař měl proto ve své kanceláři kanape, aby si mohl v noci mezi prací zdřímnout.

• Ludvík II. byl prohlášen za šíleného a za nevyjasněných okolností zemřel dřív, než byl Neuschwanstein dokončený. Zámek tak sice má přes 200 místnostií ale zcela dokončených je jen 14, prohlídka je tedy vcelku svižná a krátká (s audioprůvodcem cca 30 minut).

My jsme měli velké štěstí, že byl zrovna sníh a zámek vypadal opravdu pohádkově. Tím, že jsme dopředu věděli, že uvnitř toho je vlastně k vidění dost málo (myšleno množství místností, jejich výzdoba je naopak opravdu velkolepá, jen se tu nesmí fotit), zklamaní jsme nebyli ani z prohlídky a já si návštěvou splnila své pohádkové dětské přání.

Ale teď už vzhůru do Tyrolska na lyže a do hotelu!

Ubytování v Alpenhotel Schönwald

Když jsem hotel bookovala, věděla jsem, že má být kousek od sjezdovky, ale po příjezdu nás příjemně překvapilo, jak moc blízko to je.

Z lyžárny (hezky vyhřívané, takže tam všechno rychle uschne) vedou dveře prakticky rovnou na sjezdovku, kde stačí nacvaknout lyže a popojet kousek dolů k nástupní stanici lanovky. Nicméně o lyžování a sjezdovkách až později.

Hotel má tři hvězdičky, velkou krytou garáž, je obložený dřevem, pokoje jsou vážně prostorné a čisté, jediné, co je trochu „moc“, je ta výzdoba! Všude samé dečky, sošky, dřevěné figurky, vyšívané obrázky, panenky… Naštěstí pokoje jsou toho ušetřeny a ve společných prostorách se pak můžete kochat, děsit nebo smát (záleží na vašem vkusu :-).

BAZÉN A WELLNESS

Velkým benefitem je rozhodně bazén, kde jsme po lyžování trávili každý den aspoň hodinku, a u kterého je i dětská sauna (vyhřívaná na 50 až 70 stupňů).

Ve vedlejších dveřích je pak dospělácká wellness část. Do té však mají děti do 15 let vstup zakázán. Najdete tu velkou odpočívárnu, klasickou finskou saunu, biosaunu, infrasaunu a parní saunu.

STRAVOVÁNÍ

Jídlo je tu řešené klasickou snídaní v podobě bufetu (výběr takový průměrný a zpravidla stejný, ale ty teplé ranní croissanty byly skvělé) a servírovanou večeří.

Večeře se skládá ze 4 chodů, začíná v 19 hodin a trvá skoro hodinu a půl, protože se chody servírují postupně všem hostům najednou. Z toho důvodu by mi to asi nepřišlo úplně ideální pro mladší neposedné a nedočkavé děti (se kterými jsme v hotelu vždycky byli rádi, když jsme se rychle najedli a mohli jít 😊).

Nicméně večeře byla vždycky moc dobrá. Začínalo se předkrmy a saláty s výběrem zeleniny formou bufetu. Potom následoval první chod (většinou těstoviny nebo polévka), hlavní chod (ryba, maso a podobně) a na závěr dezert (koláč, dort, zmrzlina…). Den předem jsme si vždy z menu o dvou variantách pro každý chod vybírali na druhý den. Jednou nebo dvakrát za týden tu pak mají tematické večery s tyrolskou kuchyní.

Celkově musím říct, že jsme byli s hotelem moc spokojení. Hlavně ta jeho poloha byla skvělá, díky čemuž jsme tu vlastně nosili jen bačkory nebo přaskáče.

Lyžařské středisko Gitschberg Jochtal

Z lyžování jsem v rámci naší alpské výpravy měla asi největší obavy a trému…

Zatímco muž je skvělý lyžař, já jsem spíš takový průměr, co sice umí lyžovat od dětství, ale nikdy téhle aktivitě úplně nepropadl, protože se odehrává v zimě, kterou spíš nemusím. Taky jsem na sebe dost opatrná a příliš prudké svahy mě děsí.

Pokud jde o děti, ty začaly lyžovat všechny najednou asi před pěti lety, ale na pilování svých dovedností mají vždycky jen pár příležitostí za rok, takže nalyžováno vlastně zase tolik nemají.

A upřímně, Alpy jsou fakt vysoké a strmé! 😀

Nicméně, jakmile muž svůj dárek dostal, začal studovat sjezdovky a spamovat rodinnou konverzaci na whatsupu záběry z webkamer a tvrdil, že to vypadá dobře, že se mi výběr povedl. (Netušil, chudák, že jsem vybírala jen podle hotelu a o tamních sjezdovkách nevím vůbec nic… 😀)

Každopádně, ač předem upozorňuju, že nemám v rámci Alp s čím srovnávat, bylo pro nás středisko Gitschberg Jochtal jedním velkým příjemným překvapením.

V lednu tu bylo opravdu málo lidí, u lanovek jsme nikdy nečekali, nádherné výhledy, sjezdovky všech úrovní (mělo by jich tu být 55 km a myslím, že my jsme krom černých, které jezdil jen muž, projezdili prakticky všechny).

Nicméně středisko tvoří dvě části. Jochtal a Gitschberg.

JOCHTAL

Tuhle část jsme měli prakticky hned u hotelu. Jen jsme vylezli z lyžárny, nacvakli lyže, sjeli asi 100 metrů k nástupní stanici lanovky a za pět minut už jsme byli nahoře.

Tady je pak na výběr několik tipů sjezdovek (modré, červené i černé) a dvě sedačkové lanovky. Děti tu moc bavilo jezdit pod lanovkou na boulích a skokáncích, což já jsem zkusila jednou a bohatě stačilo.

Zpátky dolů pak vede trochu náročnější a delší červená sjezdovka, ze které Amálka měla nejdřív trochu strach (ostatně já taky😀), ale stačilo se rozjezdit a už nám to ani nepřišlo. A kdyby bylo nejhůř, pořád bychom mohli místo na lyžích sjet kabinkovou lanovkou.

GITSCHBERG

Tahle část byla o něco dál, ale díky propojení další kabinkovou lanovkou nám od hotelu stačilo jen v přaskáčích přejít silnici, nastoupit do kabinky a strávit necelou půl hodinu jízdou přes kopec a údolí s úžasným výhledem. (Jen pozor, pokud máte slabší žaludky! Ověřeno za vás mou vlastní zkušeností…)

Tahle část střediska je výš a je tu rozmanitější výběr sjezdovek i dráha pro sáňkaře, kteří si tu mohou půjčit sáňky a nahoru se nechat vyvézt lanovkou.

Jsou tu sjezdovky kratší, skvělé pro malé děti, ale dá se tu vyjet až úplně na vrchol a dolů jet asi 3 km po červené s naprosto úžasným výhledem.

Obecně ale asi nedokážu úplně posoudit, jak moc je to tu vhodné pro začínající lyžaře. Naproti našemu hotelu i nahoře na Gitschbergu byly klasické lyžařské školičky a jsou tu i mírnější začátečnické části sjezdovek, ale mnohem víc jich bylo červených a už trochu náročnějších…

Mně každopádně stačil jen první den k tomu, abych pochopila, co na tom lyžování v Alpách všichni mají a jsem ráda, že jsem svoje obavy překonala, protože to byl nakonec báječný dárek nejen pro muže, ale pro nás všechny.

Praktické okénko – ceny a seznam věcí na hory

Nejčastější dotaz, na který jste se ptali v komentářích na sítích i ve zprávách zněl: Na kolik taková dovolená asi vyjde?

Pokusím se tedy pro představu rozepsat, jak jsme to měli my.

Zájezd a tedy i skipasy jsem kupovala už brzy na podzim, což by se mělo odrazit na ceně (čím dříve, tím levnější). Navíc, v lednu je to ještě trochu mimo sezónu a tedy další faktor, který určuje cenu.

Nicméně skipasy nás pět (2 dospělí, 3 junioři) vycházely cca na 5 000 Kč na den.

Hotel s polopenzí pak vycházel cca na 10 000 Kč na den.

Jídlo přes den jsme řešili v horských chatách na sjezdovce, kde se dá jíst velmi draze i levněji, takže to už je o každém, co si vybere. My měli dny, kdy jsme si každý dali jen polévku, a taky den, kdy jsme měli oběd i s kávou, horkou čokoládou a dezertem (v takovém případě se v pěti lidech a plných porcích asi moc pod 2 000 Kč bohužel dostat nedá…).

K tomu samozřejmě částka za benzín (cca 4 000 Kč), rakouská dálniční známka, nějaká mýta a silniční poplatky (cca 40 euro).

Takže ano, lyžování v Alpách rozhodně není nejlevnější záležitost, na druhou stranu, skipasy i hotel vlastně stojí podobně jako v zimní sezóně u nás, ale to lyžování bez front a s dlouhými upravenými sjezdovkami je ve výsledku mnohem lepší. A (omlouvám se, mé milované Krkonoše!) i ty výhledy jsou velkolepější.

Další dotaz se pak týkal seznamu na hory, který jsem jen v rychlosti napsala jako tahák pro děti, podle kterého si pak balily. Ale díky stories se několik z vás ozvalo, že by ho rádo vidělo. 😀 Upřímně, vážně není o co stát, ale dám vám ho sem. Ovšem k němu přidám ještě mnohem vytuněnější seznam od Pro malé dobrodruhy, kteří na tohle téma mají i praktický článek.

Kterou z Bojovek s příběhem přibalit s sebou?

Ve všech marketingových poučkách se píše, že když už se crcáte s obsahem na blog a články, měly by být ty články hlavně prodejní! Což se mi úplně nepovedlo, protože neprodávám ani zájezdy a nevlastním ani alpský hotel, nicméně beru si tuto radu k srdci alespoň tady v závěru… 😀

Pokud tedy vyrazíte na hory a máte pocit, že stihnete krom lyžování i něco jiného, určitě doporučuju Eskymáckou výzvu (ke stažení zdarma) a Eskymáckou stezku, které se v horských mrazivých kulisách budou hrát úplně samy a děti se navíc dozvědí spoustu zajímavostí ze světa Inuitů! (Věděli jste například, že právě Inuité jsou vynálezci prvních slunečních brýlí, a že podle jejich mytologie prchají zlé bytosti před močí? 🙂

Touto marketingovou vsuvkou se s vámi tedy pro dnešek rozloučím!

Doufám, že se mi podařilo shrnout do článku všechno podstatné, a pokud se, stejně jako já, chystáte do Alp poprvé, snad pro vás budou informace užitečné. Jestli ale zůstalo něco, co vám vrtá hlavou, klidně se v komentářích ptejte a já už se těším zase na nějakou cestu do tepla… 😊